Krnovská synagoga je jedna z mála synagog na Moravě, která je přístupná turistům. Můžeme tuto výjimečnou stavbu navštívit v Krnově, v Moravskoslezském kraji, na Soukenické a Barvířské ulice.
V Krnově, na rozdíl od tradičních židovských obcí, neexistovala synagoga středověkého původu. Nezachovaly se žádné doklady o místech náboženských obřadů v minulých stoletích, šlo však pravděpodobně o soukromé prostory. O stavbě vlastní synagogy bylo rozhodnuto v roce 1870. Budova byla postavena roku 1871 stavitelem Ernestem Latzelem, který v Krnově realizoval i řadu jiných významných veřejných staveb. Celkové náklady na výstavbu chrámu dosáhly 26 tisíc zlatých, z toho částečně přispěl i sám císař František Josef. V roce 1898 instalovala místní firma Rieger v synagoze varhany. Po obsazení Krnova německou armádou v roku 1938 přestal objekt sloužit k bohoslužbám. Avšak jako jedna z mála synagog v regionu byla uchráněna před zničením v době nacistické okupace. Člen krnovské městské rady Franz Irblich prosadil v době německé okupace přeměnu synagogy v tržnici, tím byla uchována pro budoucí generace. Svitky Tóry a kultovní předměty byly zachráněny. Po válce sloužila budova jako státní archiv. Po povodni v roce 1997, která poškodila archivní materiály, a rovněž samotný objekt, byla synagoga vyklizena. Dnes podporuje Židovská obec Olomouc využití budovy pro kulturní účely. Na podzim roku 2003 se do synagogy začal pomalu vracet duchovní a kulturní život v podobě písní a tanců v tradičním židovském duchu. Krnovská synagoga společně s krnovským židovským hřbitovem připomíná historii židovské obce na území města.
Bájná hora Radhošť byla od nepaměti místem, kde se shromažďovali lidé k různým slavnostem. První úvahy o stavbě kaple se objevily už v roce 1862. Sbírka na podporu této stavby byla úspěšná a tak v září roku 1898 byla nově postavená kaple vysvěcena. Zpočátku měla podobu kamenné stavby s bílou omítkou a kupoli v byzantském stylu. Dřevěná zvonice byla přistavena v letech 1924-26 při její celkové opravě. Tehdy byla také celá kaple obložena šindelem jako ochrana proti extrémním klimatickým podmínkám. V roce 1930 bylo vedle kaple umístěno bronzové sousoší sv. Cyrila a Metoděje od sochaře Albína Poláška. V roce 2000 zorganizovala Matice Radhošťská sbírku na záchranu rozpodající se zvonice a zajistila její generální opravu. Nová zvonice se od té původní nijak neliší a tak řemeslníci museli předvést stejný um jako jejich předchůdci.
Bývalý klášter ve Fulnek je spojen s řádem augustiniánů kanovníků. Byl založen roku 1389 u kostela sv. Filipa a Jakuba, který je doložen již roku 1293. U jeho založení stál šlechtic Beneš z Kravař, který sem pozval řeholníky z Roudnice nad Labem. Ti po převzetí kostela změnili jeho zasvěcení na sv. trojici. Tehdejší olomoucký biskup Mikuláš z Rýzmburka souhlasil, aby kostel klášteru připadl a stal se tak chrámem kapitulním. Roku 1429 postihl klášter velký požár, ale byl rychle opraven. V roce 1438 se stal Fulnek majetkem Žerotínů, roku 1466 získali moc nad kanonií Tvorkovští z Kravař.
Úpadek přineslo 16.stoeltí a problémy s luterstvím, které se po Moravě šířilo. Klášter ve Fulneku se v té době potýkal s nedostatkem řeholníků. Roku 1672 propůjčil papež Klement X. proboštům fulneckého augustiniánského kláštera právo infule. Prvním proboštem s tímto právem byl Pavel Brugmann, který měl nemalé zásluhy na vybudování nového kláštera a opravu zanedbaných klášterních dvorců. Zahájil také hospodářskou prosperitu. Nový kostel byl postaven v polovině 18. století. Klášter byl roku 1784 za reforem Josefa II. zrušen a jeho poslední probošt se stal fulneckým farářem. Část kláštera byla poté přeměněna na farní úřad.
Současná obnova řeholního života v areálu, je spojena s činností kapucínů, kteří ve Fulneku také působili. Ale jejich konvent byl tak zdevastován, že ho nemohli využívat. Návrat do Fulneku jim byl dovolen již v roce 1968, v době Pražského jara. Dnes je fulnecká farnost ve správě řádu pallotinů.
Římskokatolický farní kostel Nejsvětější Trojice ve Fulneku, patří k umělecky nejvýznamnějším barokním stavbám celé severní Moravy. Stojí na místě původního farního kostela sv. Filipa a Jakuba.
Pokud nahlédneme zpět do minulosti, zjistíme, že větrný mlýn původně nestál v Cholticích, ale v nedaleké obci Sádek, vzdálené jen několik málo kilometrů, kde jej v roce 1833 postavil Augustin Foltýn. Ten jej ale po nějaké době rozebral a následně prodal Františku Romfeldovi z Choltic. V r. 1878 byl mlýn po částech převezen na nynější místo a zprovozněn. Od té doby se v něm mlelo a šrotovalo až do druhé světové války. Po jejím konci se už pouze šrotovalo až do roku 1953. Jakmile bylo založeno JZD, začal mlýn chátrat, protože už byl nepotřebný. Mlynář Konrád Romfeld o něj přišel a možnost odkoupení zpět, se mu naskytla až v roce 1989, čehož také využil a v témže roce už byl mlýn opět ve vlastnictví Romfeldů.Pokud nahlédneme zpět do minulosti, zjistíme, že větrný mlýn původně nestál v Cholticích, ale v nedaleké obci Sádek, vzdálené jen několik málo kilometrů, kde jej v roce 1833 postavil Augustin Foltýn. Ten jej ale po nějaké době rozebral a následně prodal Františku Romfeldovi z Choltic. V r. 1878 byl mlýn po částech převezen na nynější místo a zprovozněn. Od té doby se v něm mlelo a šrotovalo až do druhé světové války. Po jejím konci se už pouze šrotovalo až do roku 1953. Jakmile bylo založeno JZD, začal mlýn chátrat, protože už byl nepotřebný. Mlynář Konrád Romfeld o něj přišel a možnost odkoupení zpět, se mu naskytla až v roce 1989, čehož také využil a v témže roce už byl mlýn opět ve vlastnictví Romfeldů.
Vodní nádrž Šance byla vybudována na řece Ostravici v letech 1964-1969. Její úlohou je ochrana před povodněmi a zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Sypaná kamenitá hráz, která byla ve své době nejvyšší v republice (65 m) má v koruně délku 342 m. Hráz o objemu 1,3 mil. m3 obsahuje šikmé těsnicí jílové jádro. Celkový objem nádrže 61,8 mil. m3, zatopená plocha činí 337 ha.